Hořící dodávka u Frankfurtu, hasiči u hotelu a víkend plný starostí. Tak by se dalo v kostce shrnout naše putování na MMA turnaj Integra Fight Games v německém Wittlichu. Honza Václavek se tu měl střetnout ve Wittlichu s Anatoliem Gafinem.
Ve čtvrtek kolem páté odpoledne sjíždíme serpentinami do překrásného městečka Bernkastel-Kues. Hotel ale vypadá jinak, než jsme si představovali. Chybí vana i sauna, což je problém – Honzovi do limitu 57,2 kg zbývají poslední čtyři kila a my je potřebujeme vypotit. Voláme pořadatelům. Prý budeme mít k dispozici přenosnou saunu, ale dorazí až v půl desáté večer.
„Zapomeňte. Sežeňte nám saunu okamžitě,“ zní naše odpověď.
Dostáváme adresu a míříme do jiného resortu, dvacet minut jízdy odsud. Váha padá, ale areál v devět zavírá. Chceme pokračovat na hotelu, jenže „člověk se saunou“ se i přes urgence objeví až tři čtvrtě hodiny po našem příjezdu. Začíná hádka. Kdyby byla sauna na hotelu, Honza už by měl nejspíš splněno. Nakonec domlouváme novou váhu (58 kg) a bereme si ten „zázrak“ na pokoj s tím, že začneme v šest ráno, aby se Honza aspoň trochu vyspal.
Ta přenosná sauna? Představte si stan, do kterého vede trubička z něčeho, co vypadá jako varná konvice. Kabel je krátký, prodlužovačka nikde. Druhý den ráno tedy rozbalujeme stan přímo na posteli, abychom dosáhli k zásuvce. Honza se dvě hodiny trápí, ale kýžený efekt nepřichází. Není to jako ve skutečné sauně.
Znovu jedeme do vedlejšího městečka. Resort otevírá v devět. Oficiální vážení má být mezi desátou a jednou na našem hotelu. Honzovi schází půl kila, to krásně stihneme.
Chyba. Resort sice otvírá v devět, ale jak zjišťujeme na místě, sauna až v jedenáct. Jedeme zpátky. Na hotelu si Honza stoupne na váhu a světe div se – má splněno. Někdy si tělo pomůže samo i bez techniky.
Voláme pořadateli zápasu a ptáme se, kde se můžeme oficiálně zvážit?
„V 11:45 na hale ve Wittlichu.“ Nevěříme vlastním uším, dohoda zněla úplně jinak. Zuříme a máme chuť zápas zrušit. Nakonec se dohodneme, že se soupeřem „uděláme váhu“ na hotelu.
Chaos pokračuje i večer. Vážení pro veřejnost má být v šest, ale v půl šesté nám volají, kde jsme, že už to začalo. Na halu dorazíme přesně ve chvíli, kdy nás vyvolávají. Honza shodí triko, ukáže bicepsy a jedeme zpět.
Den zápasu už tak dramatický není. Sice chybí slibovaní cutmani a takže nám narychlo shání materiál na tejpy. Taky se dozvídáme, že jsou zakázané lokty, ale co už...
Samotný Honzův zápas, předposlední na kartě, začíná dvě minuty po půlnoci. Není se čemu divit, když turnaj startoval v sedm a před námi čtrnáct zápasů.
Zápas? První kolo nahoru-dolů. Honza měl dobré pozice, ale soupeře neukončil, i když kolo u rozhodčích vyhrál. Druhé začalo podobně, Honza chtěl Gafina stahovat k zemi, ale ten byl nebezpečný v postoji. V jedné z přestřelek si to Honza nepohlídal a je po zápase.
Vracíme se na hotel a před ním zátarasy. Kolem dokola policie, hasiči. Požární alarm řve, je podezření, že v budově hoří. Jsme asi jediní, kteří se nastalé situaci smějí – po tomhle víkendu jsme vlastně ani nic jiného čekat nemohli.
Hotel naštěstí nelehl plamenem, šlo jen o závadu na požárních čidlech. Konečně balíme a mizíme odsud.