Píp
Takhle původně měla začínat moje povídka Svět se zastavil, která právě teď vychází v antologii Jirky Sivoka Líp už bylo: Čas zatracení. Nakonec jsem se ale rozhodl celou scénu, která měla příběh otevírat, přesunout na konec. Takže příběh vyprávím chronologicky.
Když mě Jirka oslovil, byl jsem potěšen. Zvlášť když jako důvod uvedl, že četl moji knihu I mrtví prahnou po pomstě a líbí se mu můj styl psaní.
Zároveň jsem trochu zaváhal. Pracoval jsem a stále pracuji na psychothrilleru Dovolená snů. A protože nejsem Oldřich Suchý, který má knížku za čtrnáct dní, ale spíš běžec na dlouhé tratě, netušil jsem, jestli budu stíhat.
A pak tu byl ten Jirkův postapo svět.
Nic takového jsem nikdy nepsal. Jasně, viděl jsem Já, legenda, Světová válka Z. Za covidu jsem dokonce dal i několik sérií Živí mrtví. Než mi z toho, zavřenému doma, začalo trochu hrabat a raději jsem to vypnul.
Mělo to tak vážné následky, že jsem dokonce napsal rádoby zombie povídku Strach, kterou jsem ještě ke všemu poslal do soutěže.
Nakonec jsem si řekl, že to zkusím. Byla to výzva, a to já rád.
Nechtěl jsem ale psát o zombících. Mě spíš zajímal plyn, který v Jirkově světě uniká z nitra Země a zabíjí nenarozené děti v tělech matek.
První verze neprošla. Neměla správný feeling.
To mě neodradilo. Konečně jsem totiž měl představu, jak to napsat.
A k tomu jsem potřeboval děj patřičně ukotvit. Na místech, ke kterým mám nějaký vztah.
Vzpomněl jsem si na svou knihu Stinná místa, kde jsem si pohrával s chemickým výzkumem a pokusil jsem se ty dva světy vzdáleně spojit.
Vrátil jsem se tedy do svého fiktivního městečka Dřímota a navštívil v něm svůj oblíbený kostel svatého Jana Křtitele a jeho faru.
Předobraz jsem našel v stánku Páně stejného jména v Kurdějově. Kam bych se nejspíš nikdy nedostal, nebýt první společné dovolené s přítelkyní před dlouhými devatenácti lety.
Kamarád nám tehdy doporučil svého dobrého kamaráda, který nás měl na Moravě ubytovat. Místo slibovaného penzionu, nás ale poslal do ubytovny, kam snad ani ženy nesměly.
No, a tak jsme pěkně poděkovali a zmizeli.
Přítelkyně mě chtěla samozřejmě zabít, naštěstí mě zachránil příjemný hotel v Kurdějově, přímo naproti zmiňovanému kostelu.
Další prvek, který jsem do povídky přidal, jsou papírové lístečky přibité na stromech.
Všiml jsem si jich v srbském Somboru, kde jsme byli s Honzou Václavkem zápasit. Nacházeli jsme je všude. Netušil jsem, co znamenají. Možná parte. Ale měly ten správný feeling, který jsem potřeboval dostat do příběhu.
V povídce jsem je použil podobně. Však uvidíte.
Takže takhle ve zkratce vypadal tvůrčí proces na mé povídky Svět se zastavil, kterou naleznete v antologii Lip už bylo: Čas zatracení.
Na její vydání se už moc těším.
Píp.
