Facka může hrát v MMA důležitou roli. Teď nemyslím jako zbraň v přímém souboji. Spíš jako psychologický nástroj k nastartování svěřence, který je v útlumu.
Takovéto nabuzení je často vidět už před zápasem, kdy trenér proplaskne zápasníka před vstupem do klece. Většinou to je iniciativa samotného svěřence, který si o to vyloženě řekne.
Někdy se ovšem ukáže, že je to potřeba i mezi koly. A tam už to bere do rukou trenér.
Naposledy jsem takhle WillSmithnul Lukáše Hustolese při amatérském zápase na GCF v Olomouci.
Se svým soupeřem Jiřím Pajdlou šli do třetího vzájemného zápasu – mínus devadesát trojek je tady prostě málo. Před turnajem to spolu měli nerozhodně.
V Olomouci jsem první dvě kola viděl pro Jirku. Lukáš se nemohl dostat do tempa a já z toho začínal být frustrovaný. O přestávce jsem naběhl do klace a prostě mu dal flákanec.
Samozřejmě nijak přehnaný. Chtěl jsem ho jenom probral, ne poslat k zemi.
A myslím, že se mi to povedlo.
Třetí kolo šlo jasně za Hustolesem. Bohužel jen bodově. Věděli jsme, že musíme Pajdla ukončit, což se nám na zemi nepodařilo.
Po zápase jsem věděl jediné. Měl jsem ho fláknout o kolo dřív.
Díky lepším prvním dvěma kolům tak po zásluze zvítězil domácí Pajdla.
Je vlastně zvláštní, že v zápase, kde se dva frajeři mlátí do hlavy, musí někdy přijít někdo třetí, aby jednoho z nich donutil k lepšímu výkonu.
Jsou bojovníci, kteří se do zápasu dostanou až ve chvíli, kdy sami schytají pořádnou pěstí. Jako by jim to nahodilo pojistky a oni si konečně uvědomili, proč tam vlastně jsou.
Já tuto metodu probuzení moc nepoužívám. Ani bych nedokázal říct, kolikrát jsem ji za ty roky aplikoval. Ale na jeden případ z minulosti si pamatuju dobře.
Stalo se to v roce 2012 v Hodoníně, také v rámci turnaje GCF. (Tahle organizace nám tady fakt chybí.)
Za Penta gym tehdy nastoupil Michal Hořejší a proti nám hradecký Jiří Skýba. Už si nepamatuju, jak přesně se zápas vyvíjel. Asi nic moc, když jsem měl potřebu mezi koly zasáhnout.
Michala jsem plácnul přes břicho. Nejspíš dost nešikovně, protože po zápase tvrdil, že jsem ho málem vypustil.
No ale pomohlo to.
Hořejší vyhrál TKO a my mohli slavit.
Za ty roky jsem zjistil, že trenér musí být tak trochu psycholog. Jeden zápasník potřebuje mezi koly uklidnit. Druhého musíte povzbudit. Třetímu vysvětlit, co má změnit.
A čtvrtému občas jednu vlepit.
Jediný problém je poznat to včas. U Lukáše jsem na to přišel o jedno kolo později.
Nechcete čekat, až na tenhle blog zase náhodou narazíte?
Ve WhatsApp komunitě dávám vědět o nových článcích a přidávám i zákulisí psaní, ukázky a další věci, které se jinam nevejdou.
Přidat se → https://whatsapp.com/channel/0029VbCtbEnEquiM2VyIDu3j
Když zrovna nepíšu o MMA, píšu knihy.
Horor, psychothriller a taky něco z klece.
